Být kámoš se sluncem

16.05.2017

Už se to blíží. Dny plné slunce a čas, kdy budeme zase častěji u vody než doma za pecí nebo za kavárenskými stolky. Vyhrabeme krátké sukně, šortky, tílka a taky samozřejmě plavky. Když budeme mít štěstí, nepoletí to všechno do popelnice nebo na charitu, protože se to přes zimu scvrklo. A jestli se vejdeme (případně holt pořídíme nové kousky), dopřejeme tělíčku vzduch, vodu a slunění. 

Miluju léto. Kdo by ho nemiloval.

Cítíte ve vzduchu to ALE? Jo, je tu jedno. Omílané neustále dokola. Vztyčený ukazovák médií, skousnutý ret výčitkami. Pozor! Ať to se sluncem nepřeženete! Protože.....

Ušetřím vás bubákování o možných rizicích neuváženého slunění. Nosila bych polínka do vzrostlého lesa. Razím filozofii, že se má od všeho nabírat s mírou. A komu začne někde uvnitř blikat maják, že už nabral příliš, a stejně si nedá pokoj - pak je to jen jeho boj.

Buďme se sluncem kámoši. Dodává nám sílu, pozitivní energii, duševní pohodu a veledůležitý vitamín D. Není proč se ho bát, když se naučíme respektovat svůj maják. Naopak, potřebujeme slunce. To je jasný. Bez něj by stál život za starou belu. Vlastně by život bez slunce nestál za nic, pokud by ještě vůbec nějaký byl.

Ilona Kaulfuss