Kompromis je trochu o násilí, ale...

23.06.2017

V životě je občas nejtěžší zůstat sám sebou. Různé okolnosti, práce, společnost, do které jsme vehnáni za nějakým účelem, se mnohdy diametrálně odlišují od toho, co je nám vlastní. Jestliže jsme téměř certifikovaný enfant terrible, který žije hodně bokem od obecně uznávaných pravidel, pak je to o to složitější.

Někdy zkrátka musíme zvolit kompromis. A ten může pěkně skřípat na city naší jedinečné schránky. Ale ať máme nasměrováno kamkoli, občas se mu prostě nevyhneme. Bylo by určitě fajn, přijít na svatbu kamarádovi v šortkách a tílku, protože se v tom cítíme dobře. Bylo by bezva nechat si natažený pohodlný trencle, když se máme dovalit na tiskovku s primátorem. Bylo by bezesporu úžasný, kdybychom mohli kdykoli a kamkoli přijít oblečení tak, jak se právě cítíme a jak zrovna chceme.

A nejde jen o to, co máme na sobě. Občas musíme hodit otěže přes hlavu i tomu, jak se běžně chováme, jak reagujeme, jak komunikujeme. Usměrnit v sobě rozdivočelého býka, roztancovanou kolombínu, rozchechtaného klauna, dospělé dítě a jednat tak, jak se v dané situaci očekává. A to možná bývá ještě větší fuška, než když oželíme pohodlí v trenkách.

Miluju lidi, kteří jsou sví. Nekopírují, nepřetvařují se, nenavlékají se do role, která jim nesedí. A co se kompromisů týče, dokáží i ty nosit s elegancí sobě vlastní. Ono totiž ani ten největší kompromis nemusí být tak hrozný, když ho dokážete zjemnit inteligencí, humorem, zkrotit ho svým vlastním "obecným" měřítkem. 

Užijte si celý nadcházející víkend a pokud možno bez kompromisů :-)                      Ilona