Na říjnové pianino

02.10.2017

Máme tady říjen, kdy se většinou s trochou smutku ohlížíme za létem a nechceme si připustit, že už opravdu skončilo. V obchodech na nás vystrkují hlavy čerti, Mikulášové a nespočet různých andílků a sem tam se zatřpytí v regálech i vánoční ozdoby. Chodíme kolem a říkáme si, že je to ujetý, takhle brzy. Přitom nám v hlavě cosi našeptává, že bychom měli doma zkontrolovat věci na pečení vánočního cukroví a asi pomalu začít něco připravovat... Na papír si bezděčně čmáráme, komu a čím uděláme letos radost pod stromeček.

Ano, čas strašně letí. Nečeká, až se zbavíme hloupých pocitů. Nečeká, až se aklimatizujeme, až si pomalu zvykneme na teplé boty a oblečení. Jede si dál a je mu fuk, že jsme si "léto ještě ani pořádně neužili..." :-)

A právě proto, berme každý den jako velký dar. Ať je to druhý říjen, patnáctý červenec, nebo dvacátý prosinec. Každý den nám přináší obrovské možnosti jak ze sebe setřást něco špatného, mít vůli vnímat a nechat se obdarovat něčím pěkným. 

Máme to štěstí, že náš rok je tak rozmanitý. O to víc nás dokáží obohatit postupné změny v přírodě, kdy se letní vření přesouvá do podzimního klidu s bonusem nebývale barevné palety a následně k vládě bílé zimy. Berme to všechno, jak to přichází a jak to je. Bude nám pak mnohem lépe na duši a ustojíme všechny změny s úsměvem až do příštího jarního tání.

Přeji vám nádherný podzimní čas.   Ilona