Nemůžete se vymotat z bludiště?

16.05.2018

Někdy to na člověka všechno padne. Pohádáte se v práci, zrušíte dovolenou, protože účet za plyn vám sežral všechny našetřené peníze. Vaše dospívající puberťačka si ničeho neváží a dokáže všechno jen kritizovat. Doma nic nestíháte, protože vám tam nikdo nepomůže. Cítíte se utahaná, prázdná, bez energie. Vadí vám lidi, tráva, auta, chodník, slunce. Rozčilujete se, křičíte a ani vlastně nevíte proč.
Jak dobře tohle znám...

Úzkosti, depky, nervozita, vyčerpanost, vleklá únava. Nic příjemného. A můžu vám říct, že jsem s tím bojovala hodně dlouho. Nejím prášky, proto jsem zkoušela všechny možné babské rady. Vařila jsem bylinkové čaje. Utíkala do lesa, že tam najdu klid a vrátím se domů jak rozzářený sluneční kotouč. Nic nepomáhalo.

A potom jsem začala s tianDe. S produkty, který provoní bylinkami už ten balík, který vám přijde domů. A jednou, když mě zase draply stavy nevysvětlitelného vzteku a smutku, jsem si na radu kolegyně namazala hrudník Slavitonem.

A seděla jsem bez hnutí. A pořád nevěřila, že se usmívám, že se to bušení ve mně zklidnilo, že mi už netepou spánky jakoby měly prasknout, že nemám krk omotaný něčím, co mě dusí. Nevěřila jsem. Pořád jsem myslela, že se mi to zdá. A že se ten stres zase vrátí. Ale nevrátil. 

Dnes bez Slavitonu nejdu spát. Namažu hrudník a chrním. Bez probouzení se do tmy, bez úzkosti, která nedovolí dýchat a bez děsů, které člověka polévají potem. Spím tvrdě. Jako kdysi dávno u tetičky Agnes na zahradě pod trnkou, kde jsem dokázala prospat celý den...  -Ilona Kaulfuss-