Z obezděné ulity už nevylezeš

13.06.2017

Někdy si příliš nevěříme. Jindy se snažíme přesvědčit ty druhé o své nezlomné sebejistotě a přitom v té tvrdé ulitě navenek je zalezlý malý šnek našeho sebevědomí. Nepátráme po důvodu, prostě tenhle úděl s sebou vlečeme. A když s tím nezačneme včas bojovat, naveze nás do pěkných šlamastyk.

Od nízké sebedůvěry se spouští řada problémů. Ať je to neúspěch v práci, po němž přijímáme selhání tak samozřejmě jako vlastní kůži, žárlivost, která smete i pěkný vztah - protože nás přece nemůže nikdo milovat, nebo konflikty s třešničkou agresivních výlevů, kdy boucháme o sto šest, protože si připadáme nemožné a tak to alespoň překřičíme.

Přitom jsme ve skutečnosti všechny jedinečné. Bez výjimky. A bez hodnocení toho, zda ta naše jedinečnost je pro druhé přínosem, nebo zhoubou. Svět je o barvách. Není o černobílém filmu, kde je proti sobě jednoznačně postaveno zlo a dobro jako patent na slušný trhák. Ostatně bez občasného závanu zla bychom asi dobro jen těžko definovaly.

Nebudu zdržovat litaniemi o původu nízké sebedůvěry. Ať to bylo něco z dětství, nebo z doby, kdy se naše ego otrkávalo s dospělostí, případně něco bolavého, co se s námi vleče, vězte, není to neřešitelné.

Předně zkuste odpustit všem zrcadlům. Ona nemohou snímat vaše přání, jen to, co vidí. Přestaňte brát kritiky druhých jako kapačku, bez které byste nepřežily. Odpusťte si nedokonalosti - panebože, vždyť dokonalost může být pěkná nuda! Stereotyp, žádné zpestření, žádné projasnění. Nasaďte úsměv, protože ten sluší každé ženské a běžte s hlavou vztyčenou, s očima otevřenýma, oblečené do své neopakovatelnosti a dívejte se kolem sebe. Dobře pozorujte. Zjistíte, že těch šneků schovaných do tvrdé skořápky svého Já, je kolem vás mnohem víc, než těch dokonalých, trochu nudných a mnohdy nezdravě sebejistých lidí.    Ilona